Historie obce je zaznamenána v obecní kronice, následující údaje z ní vycházejí. Citace jsou ponechány beze změny, aby neztratily své kouzlo, omluvte případné chyby, způsobené jednak vývojem našeho jazyka, jednak neznalostí historických kronikářů. Odpusťme jim a poděkujme jim za jejich píli a vytrvalost, se kterou nám zachovali odkaz minulých let.

První písemné záznamy o obci pocházejí ze začátku dvanáctého století. V archívech Kladrubského kláštera stojí:

"Klášter Bendiktýnů v Kladrubech založený r. 1108 od knížete Svatopluka byl dostavěn r. 1115 od knížete Vladislava. Darovány mu byly celé vsi: Meclov, Kladruby, Buková, Poděvousy, Močerady, aj."

V popisu chudenického hrabětě Eugena Černína se můžeme dočíst:

"1513 patřily Močerady Janu Bohuchvalovi z Hrádku a spadaly pod tvrz Lštění. Eliška z Hrádku se vdala za Diviše Černína z Chudenic a ten se tak roku 1528 stal pánem nad Lštěním.

Od pánů z Roupova koupil Václav Lev Žákavec vsi. Náležely Močerady, Srbice, Koloveč, rodu Žákavců ke statku Srbickému. A až do dob nejnovějších byly pak majetkem rodu Černínů z Chudenic, kteří roku 1711 koupili statek Močerady od zadlužených hrabat z Bubna.

Od roku 1751 patřily Močerady do nově vytvořeného Klatovského kraje. Chudenické panství, které v tom roce spravoval hrabě Prokop Vojtěch Černín, bylo ohraničeno na jihu vesnicemi Vílov a úsilov, a táhlo se přes Oprechtice, úboč, Koloveč a Osvračín po nejseverněji položené Močerady.

1771 a 1772 nastala v Močeradech po pruských válkách bída, hlad a nakažlivé nemoci mezi lidmi a dobytkem, takže skoro všechno obyvatelstvo vymřelo nebo se odstěhovalo ponechavše svůj majetek osudu. Po nich se usadili na převážně spustlých živnostech noví přistěhovalci, jež se od předešlých usedlíků značně lišili mravem, nářečím i výrazy. Noví přestěhovalci náleželi ke kmeni Buláků, který v nížině Radbuzy v údolí Staňkova měl svá místa. Buláci se od lidí z chudenického panství lišili štíhlým vzrůstem, dlouhými kabáty a vlasy až k ramenům."

Jak vidno, historii venkova do konce osmnáctého století ovlivňovaly spíše věci rodinné než věci politické. Případ pana Diviše Černína z Chudenic je skoro pohádkový - dostal Elišku a statky k tomu.

V roce 1851 odkoupili obyvatelé obce od chudenického panství rybníky v obci za cenu 600 zlatých.

"Byly v nich pěstovány ryby, které se každým rokem na podzim v listopadu okolo sv. Martina lovily. Větší množství ryb odebíral Strnad z Plzně. Prováděl to tak, že před lovem poslal sudy do Staňkova na nádraží. Potom zas plné sudy putovaly po železnici do Plzně. O část ryb se majitelé rybníků podělili."

V devatenáctém století se udála řada neštěstí. O památné povodni z roku 1856 se píše:

"Pamětihodná povodeň 1856 se strhla v červnu právě při senoseči, když jsme na suchých lukách posečíno měli. Zrána toho dne bylo krásné počasí, ale k polednímu se začala mračna z několika stran stahovat nad krajem. Zprvu pršelo tiše, což nás přece jen k vyvážení trávy z luk přinutilo. Ještě ale všichni s vyvážením hotovi nebyli, stahla se mračna dohromady. Blesky se křižovaly, hrom mocně rachotil a déšť a kroupy z oblak pršely, takže na polích a v zahradách značná škoda za několik minut způsobená byla a povodeň se tak změnila, že voda na suchých lukách skoro na půl sáhu vystoupila."

Sílu povodně dokumentuje událost z toho dne zaznamenaná podle vyprávění jednoho z pamětníků:

"Voda strhla starého Jandíčka s párem volů s vozem do proudu. Jandíčka zachránili, jednoho vola vytáhli u Mimova a druhýho prý u Bílýho mlejna."

Dnes nevíme, jak moc vypravěč přeháněl, ale Mimov je po vodě vzdálen kilometr, Bílý mlýn leží o další tři kilometry dál...

Roku 1862 měly Močerady 31 domků a 179 lidí.

Obyvatele obce sužovaly rozsáhlé požáry. Jeden se udál koncem roku 1880:

"K paměti hodné zaznamenání o zhoubném požáru, který vypukl v noci ze dne 14. na 15.s listopadu 1880 a za pomoci silného větru zachvátil tyto čísla 24, 17, obecní pastoušku. Dále čísla 29, 22, pak obecní kovarnu pod číslem 3, od které se chytila Sedláčkovic stodola, dále čísla 2 i 23 a konečně 26, které vše co bylo ode dříví a slámy v prach a popel obráceno bylo.

Byl to strašný a smutný pohled na onu zhoubu požárem touto způsobenou. Má se za to, že to bylo zúmyslné kvůli zisku od zlomyslníka provedeno."